Tejpování - Rameno

Tejpování (taping) je jednou z běžně používaných metod sportovního lékařství. Název je odvozen ze základního materiálu této metody, z anglického výrazu pro slovo páska - tape (tejp). Jedná se o metodu obvazování tělesné partie, nejčastěji končetin, pomocí pevných a pružných lepicích pásek o různé šířce podle velikosti a umístění tejpové aplikace na tělesné části.

Masové využití tejpování ve sportovních disciplínách nastalo v USA v šedesátých letech a vzápětí si tuto metodu přivezli sportovní maséři řady týmů zemí západní Evropy. Do Československa bylo tejpování ve větší míře importováno až v osmdesátých letech, a to i z důvodu malé dostupnosti používaných materiálů.

Tejpování je vlastně obdobou použití zpevňovacích nebo funkčních bandáží jako ochranné nebo rehabilitační pomůcky, je však šetrnější vzhledem k zachování volného krevního oběhu a patří mezi tzv. funkční techniky prevence, případně léčby pohybového aparátu. Umožňuje totiž aktivitu funkčního celku pohybového aparátu a zachovává nervosvalové funkce. V neposlední řadě zlepšuje subjektivní pocit ošetřené osoby tím, že zkracuje dobu nutného léčebného zásahu, neobtěžuje a zvyšuje pocit jistoty.

Pro rekreační sportování je možné bez problémů ovládnout základní techniku tejpování při aplikaci na dolní a horní končetinu. Složitější záležitostí je tejpování např. hrudníku, některých poranění kolena apod.

Hygienické podmínky tejpování

Předpokladem pro to, aby ošetření tejpovací páskou vydrželo alespoň po dobu nezbytně nutnou a aby splnilo svůj účel, je dokonalý kontakt mezi kůží a tejpovacím materiálem. Základní nutností před přiložením tejpu je provedení dokonalého očištění ošetřované části těla. Před přiložením tejpu musí být pokožka už suchá, protože její vlhkost by následně mohla způsobit nabobtnání její povrchové vrstvy. Stejně tak u ochlupených tělesných partií provádíme holení na sucho, při mokrém holení musí být kůže dobře osušena. Pokud je pokožka zamaštěná (krémem, léčivou mastí), otřeme ji lékařským benzinem.

V případě oděrky nebo drobnějšího poranění ošetřovaného povrchu provedeme také základní dezinfekci peroxidem vodíku, Ajatinem nebo Akutolem, případně zasypeme Septonexem či Framykoinem. Takto ošetřené povrchové poranění překryjeme gázou nebo obinadlem a teprve na tuto podložku provedeme tejp s tím, že v příhodnějších podmínkách musí být převázán. Zásadně nelze aplikovat tejpování při výrazných kožních alergiích, zánětech kůže nebo rozsáhlejším plísňovém onemocnění a při rozsáhlejším, třebaže povrchovém krvácení.

Materiál

Na rozdíl od leukoplasti se tejpovací pásky vyznačují hypoalergizující lepicí vrstvou a jejich kvalita zaručuje přilnavost (adhezi) u pásek lepicích, většinou pevných. Nejlepší je kombinace pružné pásky (elastoplastu) s páskou pevnou. Jejich materiál také usnadňuje manipulaci – dají se snadno trhat podélně i příčně. Tato vlastnost je výhodná při provádění prakového obvazu nebo při úpravě rozměrů pásky na požadovanou šířku.

Indikace

Tejpování se doporučuje u zhmožděnin, natažení i natržení vaziva, u různých typů kloubních defektů od subluxace, distorze až k luxaci, tedy úplnému vymknutí kloubu. Tejpování je vhodné i u celé řady zánětlivých poškození, kdy se kombinuje s aplikací chladivých nebo analgetických gelů pod podklad tejpu.

Při poúrazových nebo pooperačních stavech pohybového aparátu umožňuje tejpování rychlejší návrat k co nejplnější pohybové aktivitě, ale stupeň možného nebo postupného zatížení rehabilitované tělesné partie by měl určit lékař. Stejně jako v jiných případech jsou to naprosto individuální stavy, které souvisejí s celkovým zdravotním stavem pacienta, případně s nároky na jeho osobní fyzickou aktivitu.

Ve vrcholovém sportu se dnes běžně provádí tejpování např. při kolektivních míčových sportech spojených s nárazy (volejbal), při sportovní gymnastice, ale i při boxu a podobně.

Rameno

Tato oblast se obtížně fixuje jinými metodami, její ošetření pomocí tejpu se jeví jako zvláště výhodné. Mezi nejčastější poškození patří zhmoždění partie, vymknutí (distorze až luxace) kloubu, natažení nebo natržení části kloubního pouzdra ramenního kloubu, zánět vazivové pochvy dlouhé hlavy bicepsu zejména při provozování volejbalu nebo provozování silových a prudce švihových aktivit i při nesportovní činnosti.

Tejpování brání opakovanému dosahování extrémních pozic jednotlivých částí této partie, je tedy vhodné jako preventivní i rehabilitační ošetření.
Při tejpovém ošetření této partie se tejpuje buď vlastní rameno, nebo pletenec ramenní a paže.

Tejp ramene

Omezuje především pohyb do vzpažení. Tejpovaná osoba se posadí tak, aby úhel ramene a paže tvořil 90°.

Materiál

Elastická páska o šířce 8 - 10 cm, pevná páska téže šířky, pěnová podložka o velikosti 10 x 5 cm.

Postup

Na dolní části konce hrudního koše, asi 5 cm pod prsním svalem nalepíme první pásku do tvaru U na polovinu těla pod příslušným ramenem - kotvící pás. Na vlastní rameno můžeme přiložit podložku z pěnové gumy, kterou zajistíme pásem - uzdou, nalepenou přes rameno a na hrudi i zádech uchycenou ke kotvě. Druhou pásku vedeme od kotvy tentokrát směrem k podpaží, ale na rameni překřížíme předchozí pás a na zádech lepíme na kotvu. Toto překřížení horních pásek můžeme provést i dvakrát a horní pásky pak na kotvě jistíme přelepením další páskou - uzamčením. Dále se rameno, podle citlivosti na směr extrémních pozic, může ještě fixovat dalšími kratšími páskami lepenými na tejpy ramenní, ale vedenými v horní části paže. Tyto kratší pásky je vhodné rovněž uzamknout kratšími lepicími páskami.

Hygienické předpoklady

Provedeme základní hygienické úkony včetně nutného vyholení tejpovaných míst. U preventivního tejpu ponecháváme pásky na ošetřeném místě po dobu sportovního výkonu. Při aplikaci tejpu jako rehabilitačního postupu pásky ponecháváme déle, maximálně však 4 - 5 dnů. Potom použité pásky sejmeme, ošetříme pokožku a celou oblast znovu otejpujeme.

Rameno v kombinaci s paží

Horní končetina opět v pravém úhlu.

Materiál

Elastická páska šíře 7 - 8 cm, pevná páska šíře 4 - 5 cm.

Postup

Nalepíme kratší pásky jako podložky pro další lepení nad prsní sval pod ramenem a na zádech šikmo od páteře nad lopatkou. První uzdu povedeme z horního konce pletence ramenního šikmo sestupně po přední straně paže. V polovině paže lepíme další pásku obtočkou.

Základní pásku začneme lepit na zádech od horního konce lopatky u páteře přes klíční kost těsně za ramenním kloubem a dolepíme na pažní obtočku. Pevné pásky zásadně neutahujeme, protože hrozí nebezpečí zaškrcení. Elastické pásky mohou být napínány mírným tahem.

Další pásku vedeme ze zadní strany paže přes rameno na pásek na hrudníku. Postup je třeba zopakovat alespoň třikrát, pásky se mohou částečně překrývat podle požadavků na pevnost fixace. Konce vodících pásek přelepíme pojistnými páskami na hrudníku, zádech a na obtočce paže.

Zdroj: S. Flandera - Tejpování